Co má společného bitva u Hradce Králové s naším zámkem?

Byl začátek července roku 1866 a na Chlumu nedaleko Hradce Králové se schylovalo k největší a nejkrvavější bitvě v Čechách. Po bitvě u Lipska to byla druhá největší bitva 19. století s účastí 436 tisíc vojáků! 

Vojenská akce vypukla v třetí červencový den a odehrála se v rozsáhlé lokalitě nedaleko řeky Labe, mezi vesnicemi Hořiněves, Benátky, Sadová, Mokrovousy a Dolní Přím. 

O co v bitvě šlo? 

Po nástupu kancléře Otto von Bismarca v polovině 19. století získávalo Prusko ve střední Evropě stále větší vliv. Prusům vadila dominance Rakouska a rozpoutaly snahy o jeho vyloučení z tzv. Německého spolku. Odvetou proto vyhlásilo Rakousko Prusku 17. června roku 1866 válku. 

V inkriminované bitvě u Hradce Králové se proti sobě utkala vojska Pruska a spojenecká vojska Rakousko - saská. Bitvy se osobně účastnil Pruský král Wilhelm I., který v bitvě málem přišel o život. O ten ovšem místo něho přišli čtyři huláni, kteří jej ochránili svými těly... Šlechtu zde nezastupoval jenom Pruský král, ale také, z dnešního pohledu mladičký syn majitele křineckého zámku Simona Moritze von Bethmanna, bohatého Německého bankéře a hlavně diplomata, Alexander Georg Mathias. Byl to on, kdo se držel rodového hesla Droit Et Loyal (Přímo a loajálně), vetknutého do vlajky u rodového erbu Bethmannů, který dodnes zdobí průčelí hlavního traktu zámecké budovy. Byl to on, kdo v osudném roce 1866 sloužil jako podporučík 2. třídy u c. k. 4. kyrysnického pluku "Keiser Ferdinand" a byl v bitvě zastřelen. Bylo mu pouhých třiadvacet let. Tělo šlechtice, našlo spočinutí v malé vesničce ležící vedle Křince, v Bošíně. Dne 18. září roku 1866 však bylo převezeno do Frankfurtu nad Mohanem. Na uctění jeho památky nechala rodina Bethmannů vsadit do západního traktu zdi Bošínského hřbitova litou pamětní desku s věnováním.
Rakousko válku prohrálo. Pro zajímavost vám přinášíme výstřižek dopisovatele britského deníku The Times, který vylíčil pruský útok na rakousko-saské pozice:

"Prusové stříleli mnohem rychleji nežli Rakušané, avšak nemohli viděti cíle pro kouř, domy a stromy, kdežto rakouští myslivci, jsouce kryti, pálili na slepo směrem, odkud se blížil nepřítel, a střelbou svou strašlivě protrhovali uzavřené šiky pruské. Avšak Prusové znenáhla lepšili své postavení. Byť i pomalu, přece srdnatě a vytrvale drali se ku předu, ač trpíce ztráty při každém kroku a pokrývajíce místy půdu svými padlými. Aby pomohla pěchotě, odvrátila pruská dělostřelba na chvíli pozornost svou od děl rakouských; zasypávajíc střelbou vesnice, obsazené rakouskou pěchotou, způsobila hrozné spousty. Mokrovousy a Dohalice se vzňaly, a granáty pršely na obhájce hořících vesnic. ... 7. divise zahájila palbu proti lesu, nemohla však mnoho poříditi, ježto nepřítel byl kryt stromy; i šla na to bodákem. Rakušané necouvali, nýbrž vyčkali Prusů, i byl v lese nad Benátky sveden jeden z nejkrvavějších bojů muž proti muži, jakého kdy válka viděla. 27. pruský pluk vešel do lesa s 3000 muži a 90 důstojníky, a vyšel na druhé straně z lesa s 2 důstojníky a 300 - 400 muži; všichni ostatní byli zabiti nebo raněni."

Naše první Zámecké okénko nám kromě informace z historie přináší tip na návštěvu nejen našeho zámku, ale také na návštěvu sousedního Bošína, který je vesnickou památkovou rezervací se dvěma kostely, katolickým a evangelickým a jedním hřbitovem a právě tam se můžete vydat hledat pamětní desku o rozměrech 620 x 510 mm, věnovanou rodinou mladému Alexanderu von Bethmannovi.

Informace pod čarou:
Letos 1. července oslavili královéhradečtí přímo v centru města již 156. výročí bitvy

Připravil: Pavel Klicpera